O mně

Kdo jsem, jaký mám psychoterapeutický výcvik a co mě formovalo během studia. 

Jsem vystudovaná sociální pracovnice a tento obor je pro mě zásadní. Po ukončení Vyšší odborné školy jsem začala pracovat jako pracovní terapeutka v tréninkové kavárně Café na půl cesty pro lidi s duševním onemocněním. Tomuto místu a organizaci vděčím za vhled do problematiky duševních nemocí. 

Během práce v Café na půl cesty jsem se začala zabývat tématem Recovery/Zotavení - to mě přivedlo jiný úhel pohledu na téma duševních nemocí. Začala jsem se zabývat spíše tím, jak pěstovat své duševní zdraví tak aby k duševním nemocem nedocházelo nebo alespoň nemělo příliš negativních dopadů na lidské životy. 

Začala jsem vnímat to, že duševní zdraví  je neoddělitelné od světa a nastavení společnosti - velký důraz na výkon - to je to, co může často vytvářet napětí, které může rychle přejít do úzkostí, panik, psychosomatických obtíží...

Po uplynutí pár let jsem došla k závěru, že je na čase změnit prostředí a sociální služby vyměnila za kulturu s přesahem. Začala jsem pracovat v nově vzniklém komunitním a kulturním centru Prostor39. 

Jsem duší sociální pracovník a humanitní odvětví mi bylo vždy blízké, proto jsem brzy opět po sociální práci zatoužila a objevila se nabídka na práci v projektu/sociálním podniku Přestupní stanice. 

Přestupní stanice zaměstnávala lidi bez trvalého přístřeší, kteří se chtěli dostat zpět na otevřený trh práce, najít domov a budovat vztahy. 

I toto byla nesmírně obohacující práce a ještě více prohloubila můj zájem o společnost. O společnost jako systém, který nás ovlivňuje na mnoho (neviditelných) úrovních. 

Během posledních let studia na Pražské vysoké škole psychosociálních studií jsem se začala zabývat tématem Kritická teorie společnosti, která poukazuje na to, že žijeme v systému skupin mocných a utlačovaných. Toto téma mě zaujalo na tolik, že jsem se začala více zajímat o feminismus a po čase jsme s mou kamarádkou psycholožkou založily platformu Feministická terapie. 

Feministický směr je něco, co se mnou vedenou terapií prolíná. Ale samozřejmě záleží na člověku, který bude sedět naproti mě. Nemám v úmyslu vést terapie jen a jen feministicky. Feminismus vnímám jako obohacující úhel pohledu jak na svět, tak na naše osobní životy. 

Můj psychoterapeutický výcvik se nazývá Psychodynamický. To v naprosto zjednodušené verzi znamená to, "jak tam a tehdy ovlivňuje teď a tady" a mě přijde, že to jde s feminismem dohromady. 

Tolik o mě jako o terapeutce. Ve svém volném čase se zabývám ekologií, uměním, čtením románů. Miluji přírodu a její pozorování. Ráda cestuji a poznávám neznámé. Mám psa a okruh lidí, se kterými ráda trávím čas.